Kaviár božské chutí

 

Kdysi dávno se vyráběl také kaviár ze sterleta (jeseter malý). Jeho jikry byly malé, zlatavé a velice oblíbené v carském Rusku. Kaviár z této ryby byl považován za vůbec nejlepší na světě. Sterlet je však dnes na pokraji vyhynutí a je téměř nemožné ho spatřit, natož kaviár z něj.

Bezesporu nejdražším kaviárem je v současné době almaz, což rusky znamená diamant. Jde o kaviár z belugy, která ale musí být starší sta let. Tento kaviár má bílou barvu, a čím je ryba starší, tím je její kaviár bělejší a jeho chuť vytříbenější. Íránský almaz se prodává v kulatých krabičkách z 24karátového zlata a jeho cena dosahuje závratných 1471 britských liber za sto gramů.

Konzumace pravého kaviáru však člověku nepřináší jen obdiv okolí a stálé místo mezi společenskou smetánkou. Tato lahůdka je navíc extrémně bohatá na bílkoviny a vitaminy (podle chemického rozboru obsahuje čtyřicet sedm vitaminů) a je prakticky ideální potravinou pro udržování těla ve formě. V některých zemích je kaviár doporučován jako lék na křivici dětí a lidem po operacích. A staré ruské a perské básně oslavují kaviár i jako silné afrodiziakum.

Přímo rituál

Ochutnat sousto pravého kaviáru však není tak jednoduchou záležitostí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Samotné pojídání kaviáru je svázáno tolika nepsanými pravidly, že se z něho stal doslova rituál. Základními a neměnnými pravidly zůstává, že kaviár musí být vyndán z ledničky přesně patnáct minut před podáváním. Jeho víčko se ale může otevřít až těsně před konzumací.

Kaviár je třeba stále udržovat v chladu, a proto se podává na rozdrceném ledu – tradičně se na led pokládá původní nádobka s kaviárem, v lepší společnosti se kaviár přendavá do křišťálové misky.

Kaviár se jí lžičkou, která nesmí být kovová ani stříbrná, jelikož obě by dodaly kaviáru nežádoucí kovovou příchuť. Má být tedy perleťová, kostěná, rohovinová či zlatá. V chudších rodinách se používá i lžička dřevěná či plastová.

Ke kaviáru se podává otoustovaný bílý chléb lehce potřený nesoleným máslem a šampaňské, v Rusku jsou tradičním doprovodem bliny (kynuté lívance z pohankové mouky) a dobře vychlazená vodka. Labužníci, kteří kaviáru zcela propadli, jej však jedí jen tak, lžičku po lžičce.

Za zcela odsouzeníhodné se považuje přidávat k čerstvému kaviáru citron, nakrájené vejce, cibulku, smetanu či jiné přísady, které popírají jeho přirozenou chuť a narušují vůni. Tyto ingredience se hodí jen k méně kvalitním a levnějším druhům kaviáru.

V některých ruských oblastech se ke kaviáru podávají také brambory – jedná se o zvyk, který má kořeny v každodenní stravě rybářů od Kaspického moře. Zpravidla neměli k jídlu nic jiného než brambory na loupačku a kaviár. Mimo jiné, tito rybáři se dožívali neobvykle dlouhého věku.

Odkaz